Jdi na obsah Jdi na menu
 


Lovecký výcvik

12. 2. 2007

        Výcvikem psa rozumíme cílevědomé vytváření naučených reakcí, návyku na požadované úkony,         na povel - signál cvičitele. Výcvikem působíme na psychiku psa a současně potlačujeme                     nežádoucí chování psa pomocí určitého nátlaku. Nejmírnější formou nátlaku ve smyslu uvedené             definice je pochvala psa.
        Výcvik můžeme definovat i jako druhotné potlačování nežádoucích vrozených přirozených                     instinktů a vyzvednutí potřebných a žádoucích.Výcvik psa je vlastně postupné, pravidelné                     působení cvičitele na psa, které směřuje k poslušnosti, ovladatelnosti, k probuzení žádaných             loveckých vlastností (vloh) a k usměrnění požadovaných pracovních výkonů. Správným výcvikem         se stává pes lovecky upotřebitelným.

        Způsoby výcviku

        Výcvik psa se rozděluje na všeobecný a speciální. Všeobecným výcvikem se dosahuje                     podřízenosti psa (poslušnost, ovladatelnost) cvičiteli. Tento výcvik je výchozí podmínkou pro výcvik         speciální. Způsoby a formy výcviku musíme vždy přizpůsobit povaze psa.

        Při výcviku loveckých psů používáme různé způsoby nátlaku na vyvolání návyků u psa. Známe             zejména tyto metody a způsoby výcviku:

  • hravý
  • podněcovací, povzbuzovací
  • donucovací, parforsní, mechanický
  • kontrastní
  • napodobovací

        Hravou metodu výcviku uplatňujeme u mladých psů v domácím výcviku k vytvoření naučených             reakcí psa (přivolávání, přinášení, vodění na vodítku, hlášení, chození do vody apod.). Metoda je             vhodná i při výcviku bázlivých psů. Vyžaduje od cvičitele zvýšenou trpělivost.

        Povzbudivý způsob nácviku spočívá v tom, že cvičitel používá jako podnět potravu (kousky masa,         škvarky a jiné psí pochutiny), kterou psa odmění po správném vykonání povelu.

        Parforsní, donucovací způsob výcviku spočívá v tom, že cvičitel po povelu doplňuje podnět ještě             mechanickým podnětem (při povelu "Sedni!" tlačí rukou na bedra psa, čímž ho nutí, aby si sedl).         Opakováním výcviku se u psa vytváří návyk, že si sedá jen na rozkaz. Tento podnět se nemá                 spojovat s trestem.

        Kontrastní způsob výcviku je založen na tom, že cvičitel svůj povel (podmíněný podnět) doplňuje         mechanickým podnětem (při povelu "Ke mě!" současně přitahuje psa za dlouhý cvičný řemen).             kterým nabádá psa splnit povel. Potom mu odebere předloženou potravu.

        Napodobovací způsob výcviku využívá napodobovacích instinktu u psů, který se projevuje                     napodobováním určité činnosti psa jiným psem (přiznávání u anglických ohařů, zapracování                 mladého kopova v hledání a v nahánění spolu se starším zapracovaným psem, nacvičování                 jezevčíka k ochotě přinášet z vody, hlásit kočku společně se starším psem apod.).

        Pomůcky při výcviku

        Při výcviku loveckých psů se neobejdeme bez různých pomůcek.

        Nejzákladnějšími z nich jsou:

  • píšťalka
  • obojek
  • vodítko

        Tyto pomůcky potřebujeme při cvičení všech skupin plemen loveckých psů při všeobecném                 výcviku. Při cvičení plemen pro speciální pracovní výkon (barváři, honiči, norníci, přinašeči)                     potřebujeme další speciální pomůcky. Správně volené pomůcky nám ulehčují výcvik pro speciální         lovecký výkon psa.

        Domácí výchova - výcvik k poslušnosti a ovladatelnosti

        První součástí domácího výcviku je výchova štěněte do 4-6 měsíců, kdy štěně zvykáme na                 jméno, obojek, vodítko a učíme jej čistotě.
        Výcvik psa klade nároky i na cvičitele - drezéra. Úspěchu ve výcviku dosáhne cvičitel, který je             klidný, laskavý, spravedlivý, důsledný a vytrvalý. Při výcviku začínáme s nejjednoduššími cviky a         postupně přecházíme ke cvikům složitějším. Zásadou je cvičit pravidelně denně, ne však dlouho         (20-30 minut). Cviky je třeba střídat a nepožadovat od psa nesplnitelné výkony. S novým cvikem         začínáme až tehdy, zvládl-li pes již dobře cvik předchozí. Důležité je cvik denně opakovat a                 důsledně od psa vyžadovat jeho dokonalé provedení.

        Při výcviku používáme rozkazy (povely) a zákazy. Rozkazy (povely) můžeme psovi dávat různým         způsobem: zvukovým signálem (slovem, píšťalkou, signální trubkou), optickým způsobem             (posunky rukou) a dotykovým způsobem (trhnutím obojku, elektrickým proudem). Zákazy                 vydáváme pouze slovně. Je samozřejmé, že nacvičené, zažité signály není možné měnit, protože         změněný signál nevyvolá u psa žádnou odezvu. Za každý dobře vykonaný a splněný úkon psa             pochválíme, případně odměníme pochutinou. Psa trestáme pouze zřídka, a to s rozvahou, ne             surově a zásadně pouze tehdy, pokud jej můžeme potrestat přímo při špatném činu nebo                     bezprostředně po něm. Jinak pes nepochopí za co byl potrestán.

        K výcviku poslušnosti patří cviky: Přivolání psa, posazení, vodění psa na řemenu (vodítku), volné         vodění, cvik "K zemi!", plazení, přinášení, chování po výstřelu a odložení psa.

        Přivolání psa

        Na povel "Ke mně!" nebo dvojitý krátký hvizd píšťalky má pes ochotně a rychle přiběhnout ke             cvičiteli-psovodovi a bez dalšího povelu si před ním sednout. Nacvičujeme to tak, že na povel "Ke         mně!" přitahujeme psa na dlouhé šňůře k sobě, pochválíme jej a odměníme. To postupně                     opakujeme i tehdy, když je pozornost psa upoutána jinde. Po ochotném volném přibíhání (bez             použití šňůry) psa vždycky pochválíme, nikdy nekáráme nebo netrestáme.

        Posazení

        Pes si má na povel "Sedni!" nebo na zvednutí ukazováku před cvičitele sednout a sedět tak                 dlouho, pokud nedostane jiný povel. Nacvičujeme to tak, že stojícího psa uchopíme jednou rukou         za obojek, zároveň druhou rukou na bedrech tlačíme psa k zemi. Toto postupně opakujeme.                 Později stačí na povel "Sedni!" mírné trhnutí vodítkem, nebo když vztyčíme ukazovák.

        Vodění psa na řemenu

        Pes má jít klidně při levé noze vůdce, nemá ho předbíhat ani za ním zaostávat. při spatření zvěře         nebo při střelbě se nesmí na řemeni cukat. Disciplína se zkouší během celých zkoušek, ve                 chvílích, kdy je pes veden na volně visícím řemenu, a to i tehdy, když vůdce neví, že ho rozhodčí         pozorují.

        Zastaví-li vůdce, má si pes sednout, nebo zůstat stát. nejlépe tento cvik nacvičujeme u plotu, u             stěny nebo ve vysokém lese, aby si pes zvykl chodit blízko u nohy. Snaží-li se pes o předběhnutí,         zároveň s povelem "K noze!" jej přitlačíme ke stěně. Zaostáva-li, dodáváme mu sebedůvěru                 pochvalou.

        Vodění psa volně u nohy

        OD předcházejícího se liší v tom, že pes jde volně, nepřivázaný u nohy. Tento cvik učíme psa až         tehdy, až chodí perfektně u nohy na řemenu, a to tak, že nenápadně vodítko uvolníme, přičemž             opakujeme povel "K noze!".

        Oba předcházející cviky děláme nejprve v klusu a při různých obratech.

        K zemi

        Na povel "K zemi!" nebo "Daun!" si pes musí ihned lehnout tak, aby měl zadní nohy pod sebou,             přední natáhnuté dopředu a na nich položenou hlavu. Slovní povel nahrazujeme jedním dlouhým             hvizdem píšťalky, zdvihnutím paže nebo výstřelem. K tomuto povelu cvičíme psa tak, že pravou             rukou na krku a levou na bedrech tlačíme psa za současného opakování slovního povelu "K zemi!"         nebo "Daun!", až pes zaujme správnou polohu. Častějším opakováním pes cvik pochopí. Jako             všechny cviky k poslušnosti i tento cvičíme na řemeni, aby pes nemohl uniknout z našeho vlivu.         Později se od psa vzdalujeme a cvik zkoušíme na větší vzdálenost. Když dosáhneme toho, že             pes tento cvik dělá rychle, na každou vzdálenost a v jakékoli situaci, dosáhli jsme klíče k jeho             ovládnutí před zvěří i k upevnění vystavování zvěře.

        Plazení

        Plazení je pomocný cvik, kterým si vynucujeme větší poslušnost psa. Na povel "Lez!" se musí             pes z polohy "K zemi!" plazit dopředu. Zdvižení psa bráníme levou rukou a druhou rukou                     potrháváním vodítka nutíme psa k lezení dopředu. Jak se pes naučí dobře plazit na vodítku,                 naučíme ho pomocí proutku plazit se volně. Tento cvik je pro psa velmi nepříjemný a namáhavý, a         proto plazení můžeme použít i jako trest.

        Přinášení

        Je to v převážné míře vrozená vlastnost loveckých psů. Pes má na povel "Přines!" nebo "Aport!"             rychle běžet pro hozenou věc, bez váhání ji uchopit, rychle se vrátit a sednout si před cvičitele. Na         povel "Pusť!" musí přinesenou věc odevzdat.

  U psů, kteří neochotně přinášejí, musíme použít donucovací (parforsní) výcvik. Postupujeme při             něm tak, že sedícího psa uchopíme levou rukou za mordu a mírným tlakem stiskneme pysky psa         a dáváme povel "Přines!" nebo "Aport!". Když pes pootevře mordu, rychle mu do ní vsouváme dlaň         pravé ruky. I proti odporu psa držíme ruku v jeho mordě a přitom dáváme povel "Drž!". Až za chvíli         vydáme pokyn "Pusť!" a ruku z mordy vytáhneme. Cvičení opakujeme tak dlouho, až pes na povel         "Přines!" otevře mordu a dobrovolně uchopí ruku. Psa přitom chválíme a odměňujeme. Důležité je,         aby byl cvičitel trpělivý a nedal se strhnout hněvem. Postupně ruku cvičitele nahradíme slaměným         kozlíkem, dřevěným kozlíkem, vycpanou králičí nebo zaječí kůží, vycpaninou kočky, lišky apod.         Nakonec tento povel nacvičujeme se střelenou drobnou zvěří (králík, zajíc, bažant, divoká kachna,         holub, sojka, kočka, liška atd.). Jednotlivé pomůcky postupně vzdalujeme, až je pes na povel             "Přines!" přinucen pro ně odbíhat a přinášet.


        Výcvik přinášení je pro psa velmi namáhavý, proto nemá trvat déle než 10-15 minut. V                         přestávkách dáváme psovi volno, aby se vzpružil. Tento výcvik pokládáme za nejdůležitější                 zejména u ohařů, slídičů a i norníků. Bez dobrého přinášení zvěře si práci těchto psů v praxi ani             nedovedeme představit.

        Chování po výstřelu

        Pes musí být po výstřelu klidný a čekat na povely svého vůdce. V praxi se nejlépe osvědčují psi,         kteří si po výstřelu lehnou.

        Nejprve psa zvykáme na výstřel ze startovní pistole, později z brokovnice. Pokud umí pes                     "daunovat", naučíme ho, aby při výstřelu zaujal polohu "K zemi!".

        Odložení

        Od každého loveckého psa se vyžaduje, aby se dal na určeném místě odložit a setrval na něm             tak dlouho, dokud pro něj pán nepřijde, nebo ho nezavolá. Od některých psů (barvářů, honičů) se         vyžaduje, aby na určeném místě setrvali i několik hodin.

        Při výcviku odkládání psa postupujeme tak, že jej odvezeme na tiché místo a dáme mu rozkaz             "K zemi a zůstaň!" nebo "Daun a vydrž!", přitom se vzdalujeme, nejprve pouze několik kroků,             později dále, až zajdeme do krytu, odkud psa pozorujeme, aby nás neviděl. Když se pes pohne,         hned jej okřikneme povelem "Fuj - k zemi - zůstaň!". Postupně dobu odložení psa prodlužujeme a         kombinujeme se střelbou. Vždy se pro psa vrátíme a odměníme jej pochvalou a pamlskem.

        Přehled používaných povelů:

DisciplínySlovní povelPosunek, zvuk, chování vůdce
Přivolání(jméno psa) Ke mně!dvojité krátké písknutí, u honičů troubení na roh
K noze(jméno psa) K noze!plesknutí ruky na stehno
SednutíSedni!vztyčený ukazovák
LehnutíLehni! Daun! K zemi!vztyčená paže, dlouhý hvizd s klesajícím tónem
HlášeníHlas!
(Štěkej!)
kývavý pohyb v zápěstí, vztyčený ukazovák
OdloženíZůstaň!
Místo!
pohyb ruky ke směru místa odložení psa
Pes na volnoVolno! Běž si!mávnutí rukou
SlíděníHledej!pohyb ruky ve směru, kde má pes hledat
VlečkaStopa!
Stopa!
ukázání ukazovákem na místo nástřelu
DohledávkaZtratil!, Hledej!pokyn ruky směrem k dohledávání zvěře
PřinášeníPřines!, Aport!plesknutí psa na hruď
Odevzdání zvěřePusť!převzetí zvěře vůdcem
OstrostKočička!pokyn rukou směrem, kde se zvěř nachází
Hluboká vodaVoda!
Vpřed!
pokyn paže směrem k vodní hladině
Směr plaváníVpřed!pokyn paže směrem hledání
ŠouláníDozadu! Za paty!obloukový směr rukou za sebe
Práce na stopěStopa!klepání ukazovákem na místo nástřelu
OznamovačUkaž srnečka!odvázání psa z barvářského řemene
HlásičHlas srnečka!odvázání psa z barvářského řemene
Zvolnění tempaPomalu!mírný tah za barvářský řemen
NorováníVyžeň lištičku!vypuštění do nory
VýstavaZuby! Ukaž zuby!
Stůj! Stát!
otevření mordy, úprava postoje psa, zejména končetin
PochvalaHodný!plesknutí psa po hrudníku
ZákazFuj!pohrožení rukou, trhnutí vodítkem

        Výcvik psa k honitbě

        Výcvik v terénu začneme se psem až tehdy, když jsme s ním zvládli domácí výcvik a pes je                 poslušný a ovladatelný.

        Výcvik se dělí na výcvik:

  • v poli
  • v lese
  • ve vodě

        Při výcviku v poli cvičíme tyto disciplíny pracovního výkonu psa: hledání, vystavování, postupování,         klid před zvěří, sledování přirozené a umělé stopy, dohledávání postřelené drobné zvěře a odvaha         psa na škodnou.

        Při výcviku v lese jsou to tyto disciplíny: slídění, nahánění, šoulání a chování psa na stanovišti.

        Při cvičení psa ve vodě se zaměříme na jeho ochotu jít pracovat do hluboké vody, nahánět v                 rákosí, slídit za živou kachnou, dohledat postřelenou kachnu a přinášet ji z hluboké vody.

        Hledání

        psa má být soustavné, prostorové a vytrvalé. Ze začátku zvykejme psa hledat blízko před námi             (50m), abychom ho mohli ovlivňovat a případným rozkazem "K zemi!" mu včas zabránit, aby                 vyrazil za zvěří. Vlažného psa v hledání opakovaně povzbuzujeme. Snažíme se, aby se pes naučil         měnit směr hledání na náš povel.

        Vystavování

        je vrozenou vlastností ohařů. Většina mladých psů hned napoprvé zvěř po navětření vystavuje.             Pokud ohař před námi zvěř vystaví, dbáme na to, aby vydržel do našeho příchodu. Když zvěř                 nevystavuje, ale hned vypichuje, přivážeme jej na dlouhou šňůru a dáme mu povel "K zemi!" a             dalším povelem "Zůstaň!" ho stále uklidňujeme a chválíme, čímž vlastně prodlužujeme dobu                 vystavování. Psa cvičíme, dokud sám pevně nevystavuje a nechová se úplně klidně. Tímto                     způsobem se ohař naučí i klidu před každou zvěří.

        Postupování

        Často se stává, že zvěř před ohařem utíká, což mladého psa svádí k tomu, že za ní vyrazí. Proto         ho musíme naučit za zvěří postupovat a ustalovat pomalu. Psa necháme opatrně postupovat buď         na šňůře, nebo vedle nohy, přičemž mu velíme "Postupuj!" a stále chválíme.

        Sledování přirozené a umělé stopy

        je přípravou pro cvičení a dohledávání postřelené zvěře. Cvičí se na stopě vůdce, přirozené                 stopě zdravé zvěře, na stopě vlečené zvěře a na uměle pobarvenéstopě. (krvavé)

        Na stopě vůdce cvičíme psa s pomocníkem, který psa drží, zatímco vůdce odejde na vzdálenost         asi 10 kroků a schová se. Pomocník potom nasadí psa na dlouhé šňůře nebo řemenu na stopu a         dá mu rozkaz "Stopa!", přičemž dbá, aby pes klidně a přesně sledoval stopu. Postupně stopu             prodlužujeme a ztěžujeme několika změnami směru. Později pomocník pouští psa na stopu                 volně, bez šňůry nebo řemenu.

        Na přirozené stopě zdravé zvěře cvičíme psa vždy na dlouhé šňůře, podobně jako při stopě                 vůdce. Nejvhodnější je stopa zajíce, kterého pes neviděl odběhnout. Důležité je, Aby si cvičitel             zapamatoval přesnou dráhu stopy. Psa nasadí na stopu zajíce s povelem "Stopa!" a postupuje se         psem kontroluje, zda náruživě a přesně sleduje stopu. Výborný je ohař, který stopu hlásí.

        Na vlečkách - stopách vlečené zvěře, také cvičíme psa na dlouhé šňůře nebo řemenu. Stopu                 vlečky - táhnuté zvěře - zakládáme vždy po větru a použijeme k tomu zvěř (zajíc, bažant), kterou         jsme psa naučili ochotně přinášet. Pomocník označí místo začátku stopy (tzv. nástřel) a táhne             zvěř za sebou na 2 metrové šňůře. Na konci vlečky zvěř zanechá, odejde dál a ukryje se. Na                 začátku připravujeme krátké vlečky, později je prodlužujeme až na 300 i více metrů s dvěma                 tupými úhly. Vůdce potom psa přivede na nástřel, nasadí psa na stopu a opakovanými povely             "Stopa! Přines!" sleduje psa na řemenu až na konec vlečky. Když pes zběhne ze stopy, nechá             jej, aby se sám opravil, případně ho stáhne a navede na stopu vlečky. Na konci vlečky necháme         psa uchopit zvěř a vracíme se spolu s aportujícim psem na její začátek, kde si sedne před vůdce         a za povelu "Pusť!" mu zvěř odevzdá.

        Pokud pes spolehlivě vypracovává vlečku na řemenu, začneme s nácvikem volného vypracování.         Postupujeme stejným způsobem jako předtím, ale psa na vlečce sledujeme pouze 15-20 kroků, a         když pes dostatečně "zalehne" do řemenu, vypustíme jej s povelem "Stopa! Přines!". Když se             vrátí z vlečky bez zvěře, vezmeme ho na šňůru a celou vlečku s ním znovu vypracujeme. Denně             cvičíme nejvíce 2-3 vlečky, abychom psa neznechutili.

        Na uměle pobarvené stopě cvičíme psa k dohledávání postřelené srnčí zvěře. Použijeme k tomu         konzervovanou hovězí krev. Pomocník kape krev z umělohmotné láhve. Na konci stopy položí             srnčí zvěř nebo alespoň srnčí kůži (srnčinu) a sám se ukryje.
        Na znamení trubkou cvičitel nasadí psa na barvářském řemenu na nástřel, může mu dát i povel "K         zemi!", aby se pes uklidnil a lépe navětřil stopu. Potom mu zavelí "Barva!" a pustí psa na stopu a         postupuje s ním, aby mohl kontrolovat, zda jde správně po stopě. Pokud ji pes sleduje správně,             pochválí ho a občas mu opakuje povel "Barva!". Pokud z barvy sejde, odvoláme ho a vrátíme na             místo, na kterém ze stopy sešel. Tak postupujeme až k cíli, kde psa pochválíme, případně                 odměníme pamlskem. Po nalezení srnce psa pozorujeme, zda pes zvěř nenačíná. Pokud ano,             káravými slovy "Fuj! Co je to?" mu v tom zabráníme a psa "zadaunujeme". Pobarvenou stopu             postupně prodlužujeme. Celkem je stopní dráha dvakrát lomená a na jejím konci musí na                     zkouškách vždy ležet kus spárkaté zvěře.

        V práci na pobarvené stopě může ohař pracovat jako vodič, oznamovač, hlasitý oznamovač             nebo hlásič. Vodič pracuje na stopě od nástřelu až na konce stopy k položené srnčí zvěři na             barvářském řemenu. Oznamovač pracuje od nástřelu k prvnímu pelechu zvěře jako vodič, potom je         z řemene vypuštěn a po dohledání zhasnuté zvěře na konci pobarvené stopy se vrátí k vůdci,                 kterému naučeným způsobem oznámí, že zvěř našel, a dovede ho k ní. Hlásič pracuje podobně         jako oznamovač, ale místo návratu k lovci zůstane u zhasnuté zvěře a hlásí ji až do příchodu                 vůdce. Hlasitý oznamovač je kombinace hlásiče a oznamovače, který se po nalezení zhasnuté             zvěře vrátí k lovci a hlášením ho nabádá, aby ho k dohledané zvěři následoval. Hlášení je                     nejpůsobivější práce při dohledání spárkaté zvěře. Dobrý hlásič má nalezení zvěře vytrvale hlásit         až do příchodu lovce.

        Dohledávku střelené zvěře

        učíme psa tak, že pohodíme zastřeleného zajíce do prostoru, aby ho pes neviděl, a s povelem             "Hledej - přines!" ho ve směru větru vypustíme. Pes zvěř navětří, přijde k ní, ihned ji uchopí a                 přinese. Pro takového psa nešetříme pochvalou ani odměnou. Když pes nalezenou zvěř pouze             očichává, vydáme mu ihned energický rozkaz "Přines!" a trváme na tom, aby ji pes rychle přinesl         a odevzdal. Cvik opakujeme s různou zvěří a na různých místech tak dlouho, až pes nalezenou             zvěř spolehlivě přinese pouze na povel "Hledej!".

        Dohledávání postřelené zvěře

        cvičíme podobně jako sledování stopy zdravé zvěře, a to nejprve na dlouhém řemenu nebo šňůře.         Přiložíme psa na nástřel a s povelem "ztratil - přines!" ho necháme sledovat stopu poraněné                 zvěře. Až když pes vypracuje několik dohledávek na řemenu, vypustíme ho volně. Při práci na             stopě nikdy nepoužíváme povel "Hledej!". Při sledování stopy zdravé zvěře používáme výhradně             povel "Stopa!".

        Ostrost

        psa na škodlivou zvěř je většině psům vrozená. Ostrost necvičíme, poněvadž je v rozporu s                 ustanovením zákona na ochranu zvířat proti týrání.

        Slídění

        v lese je prakticky totožné s hledáním v poli. Rozdíl je v tom, že pes hledá před námi v lese v                 kratší vzdálenosti než v poli, abychom mohli psa v méně přehledném terénu sledovat. Slídění                 cvičíme tak, že psa vypustíme s povelem "Hledej!", a když se od nás vzdálí na více než 30 metrů,         dáme mu povel "K zemi!". Po chvilce mu dáme opět povel k hledání. Opakujeme to tak dlouho, až         pes přijde na to, že od nás nesmí odbíhat daleko. Musí při tom slídit za zvěří, musí být klidný před         zvěří i po výstřelu.

        Nahánění

        Při nahánění pes prohledává určenou houštinu, v ní ležící zvěř bez povelu zdvihá, hlasitě honí a             žene ke střelcům. Tuto disciplínu je důležité nacvičit hlavně u honičů, jejichž vrozenou vlastností         je hlasitost na stopě zvěře. Jinak mají hlásit na stopě staré, jinak na čerstvé, což dovedou lovci             rozeznat. Podle rozdílné intonace hlasu honiče se dá poznat, jakou zvěř žene. Pes, který se při         nahánění neozývá, je v praxi těžko využitelný a neměl by se používat ani do chovu, protože němé         nahánění se dědí.

        Šoulání

        Při šoulání doprovází pes svého vůdce u levé nohy buď volně, nebo na vodítku (barvářském                 řemenu), nebo může jít za lovcem, tedy v jeho stopách. Proto psa vodíme do lesa po úzkých                 cestách nejprve na delším řemenu a velíme mu povelem "Za paty!". Nedovolíme mu, aby nás                 předbíhal. Cvičení opakujeme, dokud si pes nezvykne chodit klidně za námi. Při tomto cviku                 občas i vystřelíme, aby si pes zvykl i na klid po výstřelu. Pes má po výstřelu zůstat klidně ležet.         Potom ho naučíme, aby na pokyn zvednutí ruky zaujal polohu "K zemi!" a na další pokyn vůdce -         připažení - se opět za něj opatrně zařadil. Slovní povely se při nácviku ani v praxi při šoulání                 nemají používat.

        Čekaná

        Na čekané mají lovec i pes zachovat úplný klid. Pes, který se umí dobře chovat při šoulání a po             odložení, nedělá lovci žádné těžkosti ani na čekané. Psa bereme na čekanou v létě a na taková         místa, kde jej co nejméně obtěžuje hmyz, zejména komáři. V zimě psa na čekanou nebereme.             Po příchodu na čekanou na zemi nebo na vysoký posed dáme psovi povel "K zemi!" a "Zůstaň!".         Potom se i my usadíme a čekáme. Psovi nedovolíme, aby byl zvědavý a rozhlížel se na všechny         strany, aby kňoural, škrábal se, odháněl mouchy apod. Tiše ho plísníme a dbáme, aby nám pes         svým chováním nevyplašil zvěř.

        Chování psa na stanovišti

        Pokud se pes umí chovat po odložení a na čekané jistě se bude spolehlivě chovat i na stanovišti.         Zacvičujeme ho tak, že několik honců spolu se psem provede krátký hon. Potom psa uvážeme na         vodítko a dáme mu povel "K zemi!". Honci potom zvěř před námi hlasitě tlačí. Přitom občas                 vystřelíme a pozorujeme chování psa. Každý jeho nejmenší pohyb rázně potlačíme a psa                     uklidníme. Když už máme jistotu, že se pes bude chovat klidně, můžeme cvik opakovat i s                 neuvázaným psem.

        Výcvik psa ve vodě

        je zaměřený na to, aby pes ochotně a spolehlivě pracoval ve vodě. Cvičení psa ve vodní práci se             má uskutečňovat vždy v létě za teplého počasí. Při tomto výcviku nepotřebujeme žádné zvláštní             pomůcky a nepoužíváme při něm ani žádných trestů. Každý ohař má spolehlivě pracovat ve vodě,         má zvěř z rákosí vypichovat a střelenou zvěř dohledat a přinést.

        Ochota pracovat v hluboké vodě

        Ohař musí ukázat, že se nebojí jít do vody, umí dobře plavat, dá se dobře ovládat a měnit směr             podle pokynů vůdce. Mladý pes jde do vody obyčejně ochotně. V této práci je vhodné zaučovat             mladého psa spolu se starším, dobře vycvičeným psem na práci ve vodě. Pokud takového                     nemáme, může cvičitel i sám vcházením nejprve do mělčí vody lákat psa k sobě. Postupně jej             vláká do hluboké vody za vydávání povelu "Do vody!". Cvičení ochoty psa jít do vody je možné             kombinovat i s přinášením (když už spolehlivě přináší) tak, že házíme dřívko nebo kozlíka z                 lipového dřeva do vody a velíme povelem "Přines!". Při tomto výcviku musíme být trpěliví. Nikdy             psa neházíme do vody.

        Nahánění v rákosí

        cvičíme v místech, kde je dost vodní zvěře, aby její pachy psa zlákaly. Na začátku zvolíme řidší             rákosí a psovi dáme povel "Hledej - vpřed!" a podle možnosti i sami jdeme do vody a psa k hledání         stále povzbuzujeme. Pes by neměl v rákosí vystavovat. Pokud vidíme, že pes stojí, velíme mu             povelem "Vpřed!". Když kachna vyletí, snažíme se jí zasáhnout výstřelem, abychom psovi ukázali         smysl této práce.

        Dohledávání střelené kachny

        cvičíme tak, že od břehu asi 5-10 m hodíme do rákosí střelenou kachnu. Pes to nemá vidět.                 Nejprve pohodíme kachnu do mělké vody, až později do hluboké, Po každém přinesení trváme na         tom, aby kachnu předčasně nepouštěl a neotřásal se, než ji správně v sedě odevzdá.

        Přinášení kachny z hluboké vody

        Při této disciplíně musí pes při zkouškách dokázat, že umí dobře plavat, přinést a odevzdat                 kachnu vůdci na jeden povel. Přinášení z hluboké vody cvičíme se psem až do spolehlivého                 přinášení zvěře na zem. Zvěř házíme psovi nejprve do mělké, později do hluboké vody asi 10-15 m         od břehu. Psa před vydáním povelu posadíme, sejmeme mu obojek a velíme "Přines!". Cvičení             opakujeme tak dlouho, pokud nám pes kachnu nepřináší a správně neodevzdá na jeden povel.

        Norování

        Žádnému psovi nehrozí takové nebezpečí poranění jako norníkovi, který musí pracovat pod zemí,         kde musí podstoupit velmi tvrdý boj se silnějším protivníkem. Na splnění tohoto úkolu mu nestačí         pouze dostatečná ostrost a odvaha, ale musí mít i dobrý výcvik, který provádíme v umělé noře.
        Po dostatečném výcviku v ostrosti na škodnou zvěř na povrchu začneme norníka cvičit pod zemí.         Na začátku stačí, když vybudujeme jednoduchou provizorní noru doma na zahradě. V umělé noře         začínáme s výcvikem psa se škodlivou zvěří, umístěnou za přepážkou. Napřed pouštíme lišku do         nory tak, aby ji váš pes viděl, a zavřeme ji za přepážku ve středu nory. Tím zlepšujeme ochotu             psa vcházet do nory. Psa necháme na lišku dorážet, abychom v něm vystupňovali odvahu a                 útočnost. Potom umístíme lišku do třetího kotle na konci nory (opět za přepážkou) a necháme             norníka na lišku co nejdéle dorážet. Přitom dbáme na to, aby dorážení psa bavilo a nezačal noru         předčasně opouštět. Je dobře, když z prvních cvičení vyjde pes jako vítěz. Povzbuzuje jej to a             dodává odvahu. Cvičení opakujeme 1-2krát do týdne, vždy na jiné zvěři. Pokud je pes v této práci         již dobře zacvičen, můžeme s ním jít cvičit do řádně vybudované umělé nory, kde v přítomnosti             odborníka dáme psovi vyšší stupeň výcviku a připravíme ho na zkoušky z norování.

        Lovecký pes má doprovázet myslivce při pochůzkách honitbou a při lovu. Svou prací i svým                 zevnějškem dokáže lovci zpestřit i zpříjemnit všechny akce, kterých se s ním účastní.