Canisterapie
Slovo canisterapie se objevuje v současné době stále častěji a ve volném překladu znamená terapii s pomocí psa.
Canisterapii můžeme také definovat jako způsob terapie, který využívá pozitivního působení psa na zdraví člověka, přičemž klade důraz především na řešení problémů psychologických, citových a sociálně-integračních a působení na fyzické zdraví člověka je u ní druhotné. Uplatňuje se zejména jako pomocná psychoterapeutická metoda při řešení různých situací v případě, že jiné metody nejsou účinné nebo použitelné. Jedná se např. o navazování kontaktu s pacienty, kteří obtížně komunikují a při práci s citově deprivovanými dětmi, autistickými dětmi, mentálně postiženými, v logopedické a rehabilitační praxi, při výskytu apatie, u dlouhodobě nemocných dětí nebo jako součást komplexní terapie v geriatrii apod.
Cíle canisterapievýstižně popisuje kolektiv autorů ve své publikaci "Povídání o canisterapii", kterou vydalo Sdružení pro pomoc zdravotně postiženým "PIAFA" ve Vyškově. Jedná se o rozvoj citových, rozumových a pohybových schopností klienta.
Jak canisterapie pomáhá
Canisterapeuti jsou dobrovolníci, kteří ve svém volném čase se svými psy navštěvují různá sociální zařízení (seznam námi navštěvovaných zařízení), kde se nacházejí děti nebo dospělí, kteří trpí psychickými poruchami, depresemi, jsou tělesně postižení nebo se cítí opuštění a smutní. Kontaktem se psy dochází většinou u těchto lidí k velké změně. Například v dětských domovech jsou děti, které se špatně vyrovnávají s životem bez rodičů. Psa berou jako kamaráda, který je má rád takové jaké jsou, můžou si s ním hrát a mazlit se s ním. Pomáhají s péčí o pejska a to vede k vytváření pocitu odpovědnosti, ale také zvýšení sebevědomí, protože jejich osobnost je v této činnosti důležitá. Canisterapeuti připravují různé hry, aby tyto děti co nejvíce poznaly psy a věděly, jak se o ně starat a jak se k nim chovat. V dnešním světě plném počítačových her a Internetu je důležitý vztah ke zvířatům a přírodě vůbec nejen u dětí z dětského domova, ale u všech dětí pro jejich zdravý vývoj. V domovech důchodců návštěvy psů působí jako příjemné zpestření stereotypního dne, staří lidé vzpomínají na své psy a i ti, kteří nechtějí obyčejně komunikovat, vyprávějí příběhy ze svého života, když ještě měli svého čtyřnohého přítele. Tito lidé se potřebují na něco těšit a návštěvy psů jsou pro ně příjemným rozptýlením. Mnozí totiž, i když to zní krutě, zde čekají jen na svou smrt a proto canisterapie má i zde velký význam. Poněkud odlišná terapie je v různých ústavech pro mentálně nebo tělesně postižené. Zde pes tvoří i součást jakési rehabilitace, protože napomáhá procvičování některých částí těla. Je těžké přimět postižené dítě, že musí procvičovat svaly na rukou, ale stejné dítě bez pobízení hází psu míček a natahuje se, aby ho pohladilo, rozevírá dlaň, aby cítilo jeho srst, když se s ním mazlí. Děti, které jsou velmi pohybově omezené, se dokáží za psem i plazit nebo lézt po čtyřech, aby se ho alespoň dotkly. Velmi významnou a úspěšnou metodou je v těchto případech polohování.
Psi musí nejdříve složit zkoušky, jimiž se testuje jejich povaha a zda jsou tedy vhodní pro canisterapii. Někteří psi nejsou zvyklí na cizí lidi a tak přestože jsou hodní ke své rodině, nehodí se pro canisterapii provozovanou mimo okruh vlastní rodiny.
Základem canisterapeutického psa je hlazení a mazlení. Obojí musí takový pes vydržet dlouho, a proto se využívá touha štěněte po kontaktu k nasměrování na tělesný kontakt s člověkem. Pes se připravuje na terapeutické poslání již od štěněte, a proto je třeba ho zvykat na různé situace a prostředí, se kterými se může setkat. Přivyká si na různé možnosti komunikace a různé zvuky. Od klidného hovoru, přes pískání, kvičení, až po hlasitý smích. Majitel psa musí zajistit, aby z něj vyrostl klidný a vyrovnaný pes, který bude trpělivý a společenský, a unese velkou psychickou zátěž. Bude totiž vystaven neustálému halasu, prudkým pohybům, nečekaným dotekům a objetím, nekonečnému drbání a hlazení či občasnému vláčení za vodítko. Pes musí brát jako naprosto normální pohyb těžce postiženého člověka, manipulaci s vozíkem, a nesmí ho vyvést z míry ani případný pád dítěte s holemi před jeho tlamou. Důležité také je, aby ho kontakt s cizími lidmi těšil.
Pes, který má vykonávat terapeutické poslání, musí nejdříve složit zkoušky podle zvláštního zkušebního řádu, během něhož se zjistí, zda je dostatečně klidný a vyrovnaný, a práce s lidmi je mu blízká. Zkušební řády jednotlivých společností, jež se zabývají canisterapií, nejsou totožné, ale liší se jen velmi málo, jelikož mají společný cíl. Sestavují je členové zkušební komise a po jejich schválení představenstvem je platnost zkušebních řádů podmíněna stvrzením Ministerstva vnitra České republiky. Zkušební řád společnosti Podané ruce má několik bodů, které testují, zda nejsou agresivní nebo příliš bázliví, zda jsou ovladatelní a nevadí jim zatahání za ucho nebo za ocas.
Dne 1.3.2004 vešel v platnost zákon ze dne 21. ledna 2004, kterým se mění zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, který podle § 4a považuje za propagaci týrání mimo jiné zejména vystavování, jiné demonstrace nebo předvádění zvířete, na kterém byl proveden zákrok uvedený v § 4 odst. 1 písm. g) (viz níže), na veřejném vystoupení nebo svodu zvířat. Z tohoto důvodu se zakazuje účast psů, jež mají kupírované uši po tomto datu, na povahových testech psů, jež společnost Podané ruce organizuje.
§ 4 odst. 1 písm. g) provádět chirurgické zákroky za účelem změny vzhledu zvířat, zejména kupírovat uši, ničit hlasivky nebo používat jiných prostředků k omezení hlasitých projevů zvířat anebo z jiných než zdravotních důvodů amputovat drápy a zuby, nejde-li o případy uvedené v § 7, odst. 3: Znecitlivění se rovněž nepožaduje při
a) kastraci telat, selat, kůzlat, jehňat a králíků samčího pohlaví mladších 8 týdnů, kteří netrpí nějakou anatomickou vadou,
b) odrohování nebo tlumení růstu rohů u telat ve stáří do 8 týdnů, pokud se neprovádí kauterizací, případně chirurgickou extirpací,
c) krácení ocasu u selat, jehňat a štěňat mladších 8 dnů,
d) odstraňování ostruhy kohoutů během prvního dne života,
e) kauterizaci zobáků a hřebenů hrabavé drůbeže,
f) extirpaci zubů savých selat,
g) označování zvířat, zejména jejich tetováním a vrubováním uší, a jestliže je zákrok prováděn osobami odborně způsobilými.
Zdesi můžete vytisknout přihlášku ke canisterapeutickým zkouškám spojenou se zkušebním řádem, kterou po vyplnění posílejte závazně poštou na adresu společnosti nebo e-mail rozhodčího: hedvika.horakova@seznam.cz, který můžete použít také v případě dotazů týkající se zkoušek.
Protože určitý povahový rys se může změnit, jestliže pes zažije určitou stresující až život ohrožující situaci, mají tyto zkoušky platnost dva roky a pak se musí znovu opakovat. Kromě toho poskytují základní záruku, co se týče bezpečnosti při terapii. Druhá část zodpovědnosti leží na majiteli psa, který canisterapii provozuje. Ten totiž terapii vede a dává jí určitou formu. Aby byla zaručena ochrana klientů i pejsků, existuje zdravotní péče pro psy zařazené do programu canisterapie.
Jak canisterapie probíhá
Canisterapie probíhá tedy pod vedením canisterapeuta ve spolupráci se zaměstnanci zařízení. Může být skupinová nebo individuální podle potřeby. V obou případech probíhá vždy pod dohledem canisterapeuta a s jeho pomocí. V žádném případě nejde o to vypustit psa do skupinky dětí či babiček a dědečků a za hodinu, když je pes unavený, si ho vyzvednout a jít domů! Když pomineme to, že pes by neměl setrvávat v zařízení až do úplného vyčerpání (i pro psa je terapie náročná a to zvláště při práci s tělesně nebo mentálně postiženými dětmi), tak mu nesmí být po celou dobu terapie záměrně ubližováno. Je tedy povinností canisterapeuta, aby děti usměrňoval. Pokud jsou tyto pravidla dodržována, psi navštěvují zařízení rádi a vyhledávají kontakt s dětmi a dospělými, aby si pohráli a pomazlili se. Spolupracujeme také s různými zařízeními a organizacemi např. se Střední zdravotnickou školou ve Frýdku-Místku, kde mají studentky o naši činnost velký zájem a snaží se pomoci.
Podané ruce pracují s dětmi
Naše společnost se také snaží děti, ať již mají vlastního pejska nebo ne, vést k této činnosti a vychovávat z nich budoucí canisterapeuty. Tímto nenásilně ovlivňuje způsob trávení jejich volného času a vede je k lásce ke zvířatům a pomoci lidem, kteří ji potřebují. Což dnes, přiznejme si, mnoho dětí postrádá. Pro malé děti v základních školách i mládež ve zdravotnických školách pořádají besedy o psech, péči o ně a výcviku. Děti by měly vědět, že pes je citlivé zvíře, které nemá být uvázáno na řetězu a jeho život by měl být chráněn tak jako každého živého tvora.
ZDROJ: http://www.canisterapie.info
